Šikmá střecha: Rychle odvede vodu, ale i tak může zradit

Myslíte si, že pokud po šikmé střeše rychle odteče voda, je spolehlivá? I na ní a její střešním plášti jsou detaily místa, jejichž podcenění vede ke vzniku poruch.

Nejčastějším původcem poruch na šikmé střeše jsou nesprávné návrhy nebo chybně řešené konstrukční detaily, ale i zabudování nevhodných materiálů , případně jejich nekvalita. Chybu však může udělat i neodborně připravený řemeslník s nedostatečnými zkušenostmi.

Složení střešního pláště

Při řešení konstrukce střešního pláště třeba respektovat všechna pravidla, která zajistí vnitřnímu obytnému prostoru odpovídající teplotu, relativní vlhkost, minimálně proudění vzduchu a přiměřenou infiltraci. Správné složení vrstev střešního pláště se nedosáhne náhodou, ale podle určitých pravidel. Z vnitřní strany se za estetický povrch , upravený například sádrokartonem , ukládá parotěsná zábrana. Je to fólie, která zabrání průniku vodní páry do konstrukce střechy. Potom je tepelná izolace, obvykle z vláknitých materiálů, v dostatečné tloušťce vložena mezi krokve a pod ně. Mezi tepelnou izolací a krytinou by měla být odvětraná vzduchová vrstva, která odvádí netěsnostmi minimálně propuštěnou vodní páru do vnějšího prostředí. Pod krytinu se ještě vkládá pojistná hydroizolace proti vlhkosti , která by s mohla dostat do konstrukce v důsledku malého sklonu, netěsnosti střešní krytiny, její nesprávného uložení. I vítr může pod krytinu vehnat déšť nebo nafoukat sníh. Poslední vrstvu střešního pláště tvoří krytina.

Poruchy parozábrany

Největší a nejčastější chyby se dělají u provedení parozábrany. Kvalitní, ale někdy možná dražší materiály se často nahrazují levnými, určenými pro jiný účel. Například stavební fólií určenou k balení. V ní se velmi snadno vytvoří mikrotrhliny, přes které se do tepelné izolace dostává vodní pára. Problémové bývají i spoje a napojení parozábrany na konstrukce prostupující střešním pláštěm, kudy proniká vodní pára do konstrukce střešního pláště a vlivem nízkých teplot z exteriéru kondenzuje na pojistné hydroizolaci. Kondenzát se pak dostane do tepelné izolace a znefunkční ji. Mokrá tepelná izolace namísto korigování rozdílu teplot mezi exteriérem a interiérem, působí jako vodič a přenáší vysokou nebo nízkou venkovní teplotu dovnitř. Kondenzát ve střešním plášti negativně působí i na životnost nosné střešní konstrukce, která je ze dřeva. Při napájení parozábrany je nezbytné používat pouze takové materiály, které jsou k tomu určeny výrobcem. Nevhodný typ pásky může časem ztratit lepivost a spoj již nebude parotěsný.

Voda si cestu najde

Nepříjemnosti s vodou ve střešním plášti může způsobit i nesprávná volba hydroizolační fólie. Není jedno zda použijete kontaktní nebo bezkontaknú hydroizolační fólii. Právě v souvislosti s druhým typem fólie vzniká nejvíce poruch. Tento typ nesmí být v kontaktu s žádným jiným materiálem. V opačném případě, pokud se fólie dotýká dřevěného bednění, nebo tepelné izolace, ztrácí svou hydroizolační schopnost a protéká přes ni voda. I tepelná izolace může způsobit takový defekt. Pokud se použije minerální vlna nejnižší objemové hmotnosti, která nemá stálou geometrii tvaru, může se stát, že se protlačí až do vzduchové mezery pod pojistnou izolaci až se jí dotýká. Následkem nedostatečně vyplněného prostoru mezi krokvemi tepelnou izolací a také tím, že se nevystřídají styčné spáry vznikají tepelné mosty. Mezerami proudí vzduch z exteriéru až k parozábraně a ze strany interiéru se ní sráží vodní pára.

Kritické detaily

Problémová místa, kudy by se mohla voda dostat do konstrukce a proniknout až do interiéru, vznikají nejčastěji na členitých, složitějších střešních konstrukcích. Jsou to místa v lomech střechy – v nárožích, úžlabích a v stycích střechy se svislými konstrukcemi – při komínech, vikýřích. Vlhnutí střešní konstrukce v těchto místech má na svědomí nesprávné provedení styků, spojů a detailů. Často použijí nevhodné tmely na utěsnění, které časem ztratí svou pružnost a odlepí se, často nesprávně ukončí hydroizolaci při klempířských oplechování komína, střešního okna či okapu. Dost nešťastné místo z hlediska zatékání je i úžlabí střechy. Pokud je plech, kterým je úžlabí překryty, nedostatečně široký, při bouřkách a návalové deštích voda rychle neodteče a může se dostat až pod tašku a přetéci do střešní konstrukce. I v těchto místech je třeba dbát na správné ukotvení pojistné hydroizolace, která by měla přeteklé vodu zachytit a bezpečně odvést do žlabu.