Přetlakové a podtlakové komíny

Konstrukce stěny komína je základním stavebním parametrem komína, který musí splňovat tepelné technické vlastnosti. Velmi důležité jsou i hydraulické požadavky, požární a bezpečnostní požadavky.

V neposlední řadě jsou důležité i požadavky na mechanické vlastnosti v závislosti na parametrech zplodin a okolního prostředí komína. Komíny můžeme rozdělit z několika hledisek.

Podle tlakových podmínek můžeme komíny rozdělit na:

 

  • komíny přetlakové
  • komíny podtlakové
  • S přirozeným tahem
  • S umělým tahem

Komíny s přirozeným tahem jsou komíny tradiční. Používaly se hlavně v minulosti výhradně pro odvod zplodin od podtlakových spotřebičů. V komíně s přirozeným tahem se vytváří podtlak (nižší tlak než je atmosférický) v důsledku tepelných zplodin. Spaliny, které mají vyšší teplotu a tím nižší hustotu než okolní vzduch, způsobují v sopouchu komína podtlak. Velikost tohoto podtlaku (přirozeného komínového tahu) je odvozena z rozdílu hustot vzduchu a spalin az účinné výšky komína.

Komín s přirozeným tahem musí mít několik potřebných věcí, bez kterých by se neobešel. Důležitá je předepsána nejmenší přípustná výška podle výkonu spotřebiče a tvarových podmínek kouřovodu. V komíně musí být dostatečně vysoká teplota spalin, aby se vztlakem teplých spalin vytvořil dostatečný tah. Důležitý je i dostatečný tepelný odpor stěny komína tak, aby nízkou teplotou na povrchu komínového průduchu nedocházelo k ochlazování proudících spalin. Potřebné je i vyústění ve vhodném místě na střeše av dostatečné výšce nad rovinou střechy podle jejího sklonu tak, aby proudění vzduchu kolem ústí průduchu, vyvolané účinkem větru, nesnižovalo tah v komínovém průduchu a neovlivňovalo spalování v podtlakovém spotřebiči.

Komín s umělým tahem se nejčastěji používá při nedostatečném tahu ve spalovací komoře spotřebiči nebo při negativní výšce kouřovodu. Takový komín je vhodný i při malé účinné výšce komína nebo při velké délce kouřovodu s velkými místními ztrátami. Komín s umělým tahem se používá iv tom případě, kdy je nízké vyústění komína nad střechou.

Přetlakové komíny se navrhují převážně pro odvod spalin od přetlakových spotřebičů, kde přetlak způsobuje ventilátor hořáku. I při působení přetlaku od ventilátoru se použije i přirozený tah komína, vyjádřený statickým tahem. Některé spotřebiče, které mají shodnou konstrukci s podtlakovými spotřebiči, mají umístěný spalinový ventilátor v spalinovém hrdle. Podobně může být umístěn spalinový ventilátor i na kouřovodu.

Mezi charakteristické vlastnosti přetlakových komínů patří, že jsou to komíny vesměs navrhovány jako komíny mokré. Tyto komíny jsou jednoplášťové bez tepelné izolace a musí být těsné, nejčastěji z trubek z nerezového materiálu. Komíny se nenavrhují se sběrnou tvarovkou v patě průduchu, většinou kouřovod plynule přechází do komínového průduchu. Komíny přistaveno jsou bez ochranného vzduchové průduchu a tvoří je jen trouba komínového průduchu. Při těchto komínech není požadována minimální účinná výška. To znamená, že výška komína vychází z dispozičních podmínek budovy.

Rozdělení komínů podle vlhkosti

Laik se často nezabývá tím jak by měl jeho komín vypadat nebo jaké požadavky by měl splňovat ,. Tento článek slouží k tomu aby si i obyčejný člověk uvědomil, kolik druhů komínů existuje a aby při stavbě domu nepodceňovali výběr takového zařízení.

Hodnocení komínů podle možného vzniku kondenzace v průduchu je založeno na srovnání povrchové teploty na vnitřním líci průduchu v ústí komína s teplotou rosného bodu spalin. Z tohoto hlediska mohou být komíny suché nebo mokré.

Při používání spotřebičů podtlakových nebo atmosférických na plynná paliva se navrhovaly a provozovaly jen suché komíny. V suchém komíně vzniká kondenzace pouze krátkodobě, většinou při náběhovém stavu, než se komínovou vložku podaří ohřát nad teplotu rosného bodu spalin. Suché komíny jsou charakteristické tím, že stěna komína má dostatečný tepelný odpor proto, aby spaliny nebyly při průtoku komínovým průduchem ochlazovány. V suchých komínech je v patě komínu nádobka na zachytávání kondenzátu s odvodňovací hadičkou. Většinou je však případný kondenzát ze spalin, který se soustředí v nádrži během provozu, zpětně odpařený.

Mokré komíny jsou téměř výhradně komíny přetlakové nebo jsou alespoň s přetlakem spalin v kouřovodu. Z kondenzujících spalin se na povrchu průduchu uvolňuje takové množství vypařené tepla, které se rovná tepelné ztrátě přechodem přes zeď komína. Charakteristickým znakem při mokrých komínech je, že jsou většinou přetlakové a na komínovém průduchu není tepelná izolace. Komínový průduch musí být zkoušen na vzduchotěsnost a vodotěsnost. Kondenzát stékající po stěnách komínového průduchu je v patě průduchu uložený a odváděn do kanalizace. Důležité je, že komínový průduch vestavěného komína je vložen do vzduchového průduchu, kterým jsou odváděny spaliny z případné netěsnosti komínového průduchu. Při těchto komínech není vyústění komína nad střechu ovlivněny tlakovými podmínkami od větru – spaliny vyúsťují do atmosféry pod přetlakem.

Vlhkost na vnitřním povrchu komínového průduchu může vzniknout na základě dvou příčin. Z kondenzace spalin na povrchu chladnějšího komínového průduchu než je rosný bod spalin nebo v důsledku atmosférického deště pronikajícího do průduchu přes komínové ústí.

Komíny rozděleny podle umístění

Podle umístění komína známe vestavěné komíny, přistaveno a volně stojící komíny. Takové rozdělení je velmi důležité a musí si ho uvědomit, každý kdo staví komín v domě nebo ve své zahradě ke zahradnímu krbu.

Vestavěné komíny jsou vedeny prostorem budovy s vyústěním nad střechu budovy. Vestavěné komíny v prostoru budovy představují velkou kategorii domovních zděných komínů, které se stavěly v celém historickém období. Zděné komíny byly velmi často součástí vertikálně zděné konstrukce. Až v posledním století se zděná konstrukce komína materiálově a později i staticky oddělovala od nosného konstrukčního zdiva. Nové jednovrstvé nebo vícevrstvé komíny jsou jako samostatná konstrukce vedeny většinou podél středních zdí. K výhodám vestavěných komínů se řadí například to, že procházejí vytápěným nebo temperovaným prostorem budovy, dovolují nižší tepelný odpor a fakticky nevytvářejí tepelnou ztrátu z prostupu tepla. Tepelná ztráta se kompenzuje v ohřívání vnitřního prostoru budovy. Tepelný a difuzní odpor stěny vnitřního komína dovoluje jednodušší a tím i levnější konstrukci komína. Jednodušší je i povrchová úprava pláště, protože není nutná ochrana proti atmosférickým vlivům jako například proti dešti, větru, mrazu nebo vlhkosti.

Komíny přistaveno k budově jsou z pohledu tepelně technického i materiálově považovány za vnější komíny. Vazba na budovu bývá často pouze v uchycení komínu nebo v jiném statickém zajištění. Přistaveno komíny se nejčastěji navrhují při rekonstrukci budov. Při dodatečné výstavbě komína se většinou používá lehká plechová konstrukce třísložkového komína, která je uchycena do obvodového zdiva. V nových objektech bývají přistaveno komíny také keramické. Stěna komína musí být řešena náročnější, neboť na tento komín ovlivňují vnější vlivy jako vítr, mráz či déšť. Proto jsou tyto komíny více choulostivější. Velmi často je problém is architektonickou stránkou přístavby takového komínu, protože stavitel musí brát v úvahu vzhled budovy ale i materiál či barvu.

Volně stojící komíny nemají většinou na budovu žádnou vazbu ani z hlediska uchycení. Volně stojícími komíny odvádíme nejčastěji spaliny od větších zdrojů, například blokových kotelen nebo od zdrojů technologického spalování. Kromě všech tepelně technických problémů se stěnou komína a povrchem pláště se u volně stojících komínů nutně řeší jejich statická stránka. Je nutné zde posuzovat stabilitu komína.

Vedení průduchu komína je také důležité

Při stavbě domu si musí každý jeho majitel nebo stavitel uvědomit, jaký komín si zabuduje do své stavby. Komíny se rozdělují podle několika hledisek a jedním z důležitých aspektů je i vedení průduchu komína. Podle vedení průduchu se komíny dělí na průběžné a podlažní.

Za průběžné komíny jsou považovány komíny s komínovými průduchy, které procházejí přes všechna podlaží. Průběžné komíny se používaly jako klasické samostatné zděné komíny, do kterých ústily spotřebiče z jednotlivých podlaží. V původní podobě byly průběžné komíny často součástí nosné konstrukce zdiva. Zde byla možnost připojení lokálních spotřebičů na tuhá paliva.

Podlažní komíny se montují hlavně pro spotřebiče na plynná paliva. Používají se zde většinou lehké komínové konstrukce, u kterých je možné uchycení do vertikální zděné konstrukce. Podlažní komín lze zamontovat i do stropní konstrukce. Za podlažní komíny jsou považovány i vložky komínů, které se zakládají již do stávajících zděných komínů. Výhodou podlažních komínů je jejich vysoká úspora v ceně a velmi vysoká kvalita.

V dnešní době se průběžné komíny navrhují stále méně, protože s přechodem z pevných paliv na plyn již není třeba tyto komíny stavět. A proto stačí podlahové komíny, které jsou méně náročné na údržbu.