Omítky jsou důležitý detail

Omítky jsou důležitý detail na každém domě. Jsou vystaveny pohledem, mohou leccos ukrýt, ale i prozradit. Pokud ty vaše již nedělají domu velkou čest, třeba je zrekonstruovat.

Důvody na opravu omítky mohou být různé. Mezi ty nejběžnější patří opotřebení zubem času, čili dlouhodobým působením světla, střídání teplot a povětrnostních podmínek. Pokud se však nepěkné úkazy, jakými jsou mokré mapy plísně nebo praskliny, vyskytují jen na určitých místech, je třeba určit jejich příčinu a podle toho zvolit správný postup rekonstrukce.

Analýza povrchové úpravy

Aby obnovena omítka sloužila dlouho v neporušeném stavu, je vhodné ještě před začátkem opravy vyhledat odborníka, který provede průzkum stavu konstrukce budovy. Provádějí ho stavební firmy, které mají v nabídce služeb diagnostiku staveb. Odborník by měl stanovit, do jaké míry je podklad omítky, čili zdivo, zatížený vlhkostí a solemi, nasákavost omítky i stavebního materiálu konstrukce a také složení staré omítky a malty. Na základě výsledků zvolí optimální návrh na opravu povrchové úpravy.

Nanosan

Destruktivní prvek

Chcete-li předejít předešlým chybám, měli byste si uvědomit několik věcí. Mezi hlavní nepříznivé vlivy působící na omítky patří zejména rychlé změny teploty mezi dnem a nocí, což se projevuje zejména na jaře a na jihozápadně orientovaných plochách. Na nejvíce namáhaných plochách je proto nutné „vylepšit“ ochranu, například volbou vícevrstvé omítky s vyšší odolností.

Destruktivní prvek bývá i voda, proto si speciální pozornost zaslouží místa v oblasti okapů a soklů. Pokud je působení velmi výrazné a proniká i dovnitř stěn, měli byste uvažovat nad použitím speciálních sanačních omítek, které mají vysoký obsah mikropórů a umožňují tak vysoušení zdiva. Poškozování omítek začíná obvykle na místě dutin, jejichž příčinou je většinou špatně připravený podklad nebo voda, která vnikla za omítku.

Těmto komplikacím předejdete, pokud si vyberete na realizaci rekonstrukce zkušených profesionálů, kteří navrhnou správný materiál vhodný pro váš dům. Zabrání se tak i vzniku trhlin, které jsou často znakem nevhodné omítkové směsi nebo nesprávného technologického postupu. Trhliny samozřejmě mohou signalizovat i narušenou stabilitu konstrukce. V tom případě je nutné provést nejprve konstrukční opravy.

Biologický boj

Pokud se na fasádách objeví plísně, houby, řasy nebo jiné organismy, nestačí je jen mechanicky či chemicky odstranit, třeba i omezit výskyt podmínek, které umožňují jejich rozvoj. Na chemické ošetření se používají speciální roztoky, fungicidy nebo biocidní přípravky. Po aplikaci přípravku se infekce obvykle zbarví do hněda nebo načerno, což znamená její zneškodnění. Následně se však dá mechanicky odstranit a po úplném vyschnutí se mohou přímo nanášet krycí fasádní barvy.

Výběr vhodné omítky

Omítka má s obvodovou stěnou tvořit jednolitý systém, proto je třeba při kombinování materiálů dbát, aby po aplikaci svými vlastnostmi vzájemně „ladily“. Omítky musí být v první řadě odolné proti vodě a povětrnostním vlivům.

Při plánování oprav je důležité přihlížet nejen na pořizovací náklady, ale i na náklady na běžnou údržbu. Proto je praktické zaměřit se na takové materiály, které během své životnosti vyžadují nenáročný servis. Omítky mohou mít jednu, dvě nebo tři vrstvy. Při třívrstvých se na podklad aplikuje postřik, jehož úkolem je zlepšit přilnavost omítky.

V případě nerovností se používá také výztuž v podobě pletiva či síťky, kterou je třeba překrýt postřikem. Hlavní vrstvou je jádro, které se aplikuje nejdříve po 24 hodinách od postřiku. Vrstva jádra je hrubá přibližně do 2 cm a po jejím vyzrání se obvykle po 2 – 3 týdnech nanáší dekorační omítka. V současnosti jsou v nabídce na našem trhu omítky minerální, silikonové a silikátové. Při jejich výběru je vhodné obrátit se na odborníka.

06-hlaze-2f[1]_biggest

Co se starou omítkou?

Pokud se na površích stěn nacházejí staré omítky nebo nátěry, které zapříčiňují neprodyšnost konstrukcí, musí se odstranit a nahradit novými povrchovými úpravami. Omítky obvykle nebývají poškozené na celé své ploše, ale jen na určitých částech, nejčastěji na soklu, rozích nebo kolem okapů. Pokud jsou na ostatních plochách stále funkční, nemusíte je odstraňovat.

Je možné je ponechat a novou omítku k nim napojit. Napojení může využívat linii přirozených mezistěn fasád, ale chybou nemusí být ani křivolaké propojení starého s novým. Při doplňování chybějících částí omítek však třeba zvolit plnivo, které je i v původní omítce, jinak se budou opravované plochy lišit od původních. Hlavní předpoklad úspěchu sanace povrchů je důkladná příprava podkladu.

Poruchy omítky

Objemové
Výskyt trhlin
Vyboulení a opadávání omítky nebo obkladů
Hygienické
Vlhnutí omítky
Tvorba plísní nebo řas
Estetické
Změna barvy
odření nebo poškrábání omítky
Poškození fasádních plastických prvků

Nejčastější příčiny

Vlhké fleky
Působení srážkové vody stékající po fasádě
zatečení voda z poškozených instalací Vzlínající vlhkost ve zdivu

Opadávání omítky
Eroze způsobená povětrnostními vlivy
Následek zvlhnutí omítky vlivem vzlínající vlhkosti nebo zateklé vody

Dutiny
Špatně připravený podklad původní omítky
Vniknutí vody za omítku

Trhliny
Nedodržení skladba původní omítkové směsi
Neprofesionálně technologické přestávky během realizace
Následky poruch stability zdiva nebo statických problémů budovy

vnitrni-omitka-uslechtila-vnitrni-omitka

Jak se pracuje se sanační omítkou?

Vznik fleků, výskyt plísní a opadávání omítky jsou pouze „vrcholem ledovce“, vyžadují důkladnou sanaci zdiva. Hlavním viníkem poškozených omítek bývá kapilární vlhkost. Staré zdivo, většinou bez horizontální izolace nebo s poškozenou izolací, vlhne důsledkem vzlínající kapilární vlhkosti z půdy. Ta způsobuje pak krystalizaci solí, které omítku narušují. Při sanaci se na vlhké zdivo s poškozenou hydroizolací nanáší speciální sušící omítka s vysokým obsahem difuzně otevřených mikropórů. Tyto moderní sanační omítky při aplikaci nepotřebují postřik. První vrstva sušící omítky se nanáší přímo na vlhký povrch v tloušťce 10 – 15 mm. Po vyschnutí se na další den znovu navlhčí a nanese se další vrstva v tloušťce do 15 mm. Celková tloušťka omítky by neměla být tenčí než 20 mm. Následně sušící omítku necháme vysušit. Po třech dnech od nanesení sušící omítky se nanáší jemná sanační omítka s vysokým obsahem speciálních otevřených mikropórů na konečné vyrovnání sušicí omítky. Omítku můžeme natřít paropropustnou barvou až přibližně po 3 týdnech. Doporučuje se použít zejména vápenité nebo silikátové barvy. Díky moderním sušícím omítkám jsou stěny na povrchu poměrně rychle suché díky přirozenému proudění vzduchu.