Obliba miniaturních domečků roste

Maličké gamatky, kuchyňský a jídelní koutek, nad kterým je umístěno lůžko, sprcha, suchý záchod a fotografie její dcery: Muriel, která žije v jednom z prvních tiny houses (minidomčekov) ve Francii, má vše, co potřebuje, na 16 čtverečních metrech, píše agentura AFP.

Miniaturní dřevěné domky, které se objevily počátkem tisíciletí ve Spojených státech po řádění uragánu Katrina as hypoteční krizí, když bylo třeba lidem zajistit urychleně ubytování, okouzlily už tisíce Američanů. Koncepce zaujala také ekologů a pozvolna se rozvíjí ve Francii, kde najdeme více než třicítku takovýchto alternativních příbytků.

„Můj domeček tvoří jeden pokoj,“ říká Marielle, která se usídlila na zahradě přítele v Bretani. Tato sedmdesátnice připouští, že byla nucena přestěhovat se do minidomčeka, ale raduje se, že tak nepotřebuje mnoho věcí, ušetří peníze a přitom žije ekologicky.

„Je to minimalizováno, ale funguje to,“ ujišťuje tesař Bruno Thiery, spoluzakladatel společnosti La tiny house, která je ve Francii v této sféře průkopnicí. Od založení v minulém roce vyšlo z dílny v Poilley nedaleko Mont Saint-Michel na severozápadě země 23 minidomčekov s rozměry od 18 do 25 čtverečních metrů v ceně od 25- do 40 tisíc eur. Firma má objednávky až do dubna příštího roku.

Jsou prostornější než obytný přívěs a trvanlivější než maringotka. Miniaturní domečky, které váží maximálně 3,5 tuny, aby byla tažena, jsou koncipovány jako skutečný dům s dřevěnou konstrukcí a silnou izolací zajišťující vnitřní komfort, vysvětluje Bruno Thiery.

„Abyste se stali majiteli, nemusíte se zadlužit na dalších 20 nebo 30 let,“ zdůrazňuje mladá designérka Laetitia Dupéová, která opustila svůj pařížský ateliér a sama si navrhla svou minirezidenciu pojmenovanou Baluchon v Château-Thébaud při Nantes na západě Francie. „Je to ekonomické řešení, protože spotřebuji jen velmi málo energie, a velmi ekologické, protože potřebuji jen málo věcí,“ vysvětluje.

Taková dobrovolná skromnost vyvolává pocit úlevy, tvrdí osmadvacetiletý tesař Stéphane Bole, který si v Landeau v Bretani na západě země postavil bioklimatický tie-Rodo (bretonština domeček na kolečkách), kde žije se svou družkou.

„Když se zbavíte všech nadbytečných věcí, dá vám to svobodu. Za nic bych se už nestahoval do klasického bytu, „prohlašuje mladý muž, který stejně jako Laetitia Dupéová založil firmu na výrobu tiny houses.

Podle těch, kteří minidomčeky stavějí, je jejich využití mnohostranné: kromě toho, že jsou pro někoho hlavní rezidencí, mohou sloužit jako pojízdné prodejny, chaty či nouzové ubytování. „Reagují na potřebu změnit životní styl a způsob spotřeby a dávají možnost stěhovat se za prací,“ soudí Stéphane Bole.

Minidomčeky však oslovují jen velmi omezenou část obyvatelstva, soudí sociolog Guy Tapie. Ve společnosti se jinak spíše šíří tendence charakterizované bydlením ve větším prostoru. Před dvaceti lety měli v průměru individuální domky 100 čtverečních metrů, zatímco dnes to je již 115 až 120 čtverečních metrů.