Legendy o kouzelném jmelí

Stromeček, výzdoba, vánoční tabule, medovníky, světýlka, koledy a … jmelí.

Latinský název rostlinky, kterou známe jako jmelí bílé, zní Viscum album a ve skutečnosti má zajímavější příběh, jak byste čekali. Pravdou je, že je to poloparazitická rostlina, která je nejraději hostem na listnatých stromech. A když se řekne parazit, určitě si nepředstavujete nic vábivého a už vůbec ne romantický symbol vánočních svátků po celém světě.

Známé jmelí roste zejména u nás v Evropě, ale také v Asii a kromě listnatých stromů ho také najdeme na voňavých borovicích. Jednoduše se přichytí o kůru stromu a ve velkých 30 – 50 centimetrových chomáčích pak jeho větve vyzdobí. Jeho složení se pak mění podle toho, na jakém stromě parazituje. I když kvete  brzo na jaře, přes vánoce ho známe s bílými, masitými kuličkami, které jsou jeho plody. A právě to fascinovalo naše předky:

– Keltové věřili, že jmelí přinese do domu štěstí, lásku, odvahu a plodnost. Proto pod jmelím muž mohl políbit kteroukoli ženu a pak spolu odtrhli jednu bílou bobulku, až na tu poslední, se kterou v domě viselo jmelí až do následujících vánoc.

– To, že plody jmelí se objeví právě v prosinci, se našim předkům (zvyk pochází z Anglie) zdálo takové kouzelné, že jeho větvičkami chránili své domovy před zlými duchy a čarodějnicemi.

– Jedna legenda dokonce hovoří o tom, že jmelí bylo kdysi samostatným stromem, ze kterého Josef pro malého Ježíška vyřezal kolébku a později, když nadešel den jeho ukřižování, Římané ho znovu vyťali a vyrobili z něj jeho kříž. Strom se tak styděl, že se zmenšil a od té doby byl nucen přiživovat se na jiných stromech. Každý, kdo však pod něj projde, bude mít štěstí.

1