Hliněný dům

Stopadesát let starý hliněný dům na venkově měl štěstí, že se stal dědictvím majitelů se vztahem k tradiční lidové architektuře. Vyhnul se tak osudu svých okolních vrstevníků, na kterých místě se dnes tyčí nové rodinné domy.

Tento venkovský domek s dvouprostorovou dispozicí patří k pár zachovaným domům, jejichž hliněné nosné obvodové zdi byly postaveny nabíjenou technikou. Zčásti je doplňuje zdivo z nepálených cihel. Hliněné byly i původní podlahy a omítky. Klasickou slaměnou střechu po velkém požáru v 19. století nahradila tašková. Uznávajíce hodnotu hliněné stavby, mladý manželský pár se nedal odradit její zchátralým vzhledem, špatným technickým stavem či pesimistickými prognózami samozvaných „odborníků“. Za pomoci zručných přátel se směle vrhli do rekonstrukce, která trvala tři roky. Rozdělena do několika etap zahrnovala statické zajištění zdí, sanaci vlhkosti, zavedení elektřiny, rekonstrukci krovu a řešení interiéru.

IMG_0673

Zbaven vlhkosti

Začalo se od základů. Ty původní z nabíjené hlíny obkopali a osekaly na šířku cihly. Na statické posílení zdí celou chalupu podezdili plnými cihlami. Pro tento účel, stejně jako u ostatních pracích, majitelé upřednostnili recyklovaný materiál. Následně provedli opatření proti vlhkosti drenáží a odizolováním nopovou fólií. Jelikož dům s hliněnou podlahou neměl izolaci proti zemní vlhkosti, poradili si zajímavým technickým řešením. Novou dřevěnou palubovku ze starých desek položili na krokvičky osazené na pomocných stojkách z betonu. Dosáhli tak proudění vzduchu pod celou podlahou, které zajišťuje vysoušení obvodových zdí a prostoru pod palubovkou. Vzduch z exteriéru nasávají otvory na východní a jižní straně chalupy. Následně je vyveden falešným komínem nad střechu.

Se zručností starých mistrů

Nejtěžší etapou byla rekonstrukce krovu. Ta se neobešla bez projektu, který spolu se zaměřením objektu vypracoval přítel majitelů, Ing. arch. Boris Hochel. V návrhu zohlednil adaptaci podkroví na obytné účely, přičemž velikost i proporce střechy zůstala nezměněna. Zajímavostí je, že vzhledem k kladný vztah k tesařskému řemeslu stavbu dřevěné konstrukce krovu realizoval sám architekt spolu s majitelem a přáteli. Snažili se o maximální využití původního materiálu, přičemž poškozené části trámů nahrazovali novými, na míru vyrobenými kusy. Zachovali konstrukční spoje bez použití hřebíků – čepování vazných trámů s pozednicemi spojené klíny z akátového dřeva. S ohledem na nové využití podstřešního prostoru as ním spojenou větší zátěž, mezi staré krokve vložili nové.

16

Zpod rukou majitele

Novým prvkem chalupy je přistavěn veranda, který se z původního domu nezachoval. Ten také stavěl domácí pán. Vyřezávaný vzor na zábradlí, který si vybral mezi klasických lidových vzorů, svědčí o jeho dřevařské dovednosti. Dřevěná konstrukce gank, jakož i ostatní použité dřevo v exteriéru i interiéru jsou ošetřeny včelím voskem. Stejným způsobem jako veranda vznikal plot, vyráběný přímo na dvoře z přineseného surového dřeva. Šikovnýma rukama majitele prošly i futro dveří a stará skříň zda nový trámový strop v kuchyni.

Svědci dávných dob

Mezi originální dochované prvky ze starých časů patří dřevěný záklopový strop konzervovaný býčí krví, zdobené futro dveří a nika v kuchyni z přiznaných nepálených cihel. Ta byla součástí chlebové pece. Ze starého zařízení interiéru zůstaly kuchyňské židle, kredenc a skříň. Lavice, stůl a komody jsou repliky původního lidového nábytku vyrobené ze starých trámů a prken. Dřevěná okna s vyřezávaným ornamentem jsou věrnou kopií těch starých. Během celé rekonstrukce se majitelé snažili používat pouze přírodní materiály. A to i při úpravě povrchů. Namísto syntetických nátěrů upřednostnili včelí vosk. V interiéru i exteriéru ním natřeli všechny dřevěné plochy včetně podlah. Chvályhodný je také důraz majitele k použití recyklovaného stavebního materiálu: starších cihel, trámů, dřevěných prken i hlíny. Většinu prací zvládli prakticky svépomocí s kamarády. Odměnou jim byla radost z objevených zajímavých stavebních detailů a oprávněná hrdost na poctivě vykonanou práci. Podařilo se jim zachovat vzácnou původní architekturu jako jedinečnou ukázku umu našich předků. Ruina hliněného domu téměř odsouzena k zániku se stala oblíbeným místem na víkendový relax na venkově.