Hliněná omítka

V posledním období se lidé snaží žít zdravěji a netýká se to jen potravin či oblečení. Trend návratu k přírodě zasáhl i sféru stavebnictví, kde se používá stále více přírodních materiálů.Zajímavým příkladem je hliněná omítka.Když si přečtete, jaké má výhody, položíte si otázku, proč jsme hlínu vlastně vyloučili z našich příbytků.

Omítka, která dýchá

Hlína je ekologický, zdraví neškodný a snadno dostupný materiál. Omítka z hlíny výborně pohlcuje vlhkost a následně ji rovnoměrně předává, čímž vzniká v interiéru optimální vlhkost a nehrozí vznik plísní. Schopnost pohlcovat vlhkost se nejlépe zúročí v místnostech s vyšší vlhkostí, například v kuchyni, koupelně. Již tenká vrstva omítky zlepšuje tepelnou pohodu v místnosti, což přispívá k úspoře nákladů na topení.Dalším pozitivem je, že eliminuje negativní působení elektrosmogu na člověka, které se projevuje bolestmi hlavy či nespavostí, také výborně pohlcuje pachy. Díky tomu jsou vhodné pro alergiky a astmatiky.Hliněná omítka se méně špiní a její údržba či případné opravy jsou jednoduché. Stačí navlhčit vodou a uhladit.

Omítka do kočáru i do vozu

Hliněné omítky se dají použít i v exteriéru, důležité je vytvořit dostatečný přesah střechy a vhodně vyřešit sokl, aby byly chráněny před přímým deštěm.Severní stěnu třeba ošetřit vápennou omítkou, případně obkladem. Ve starých domácích recepturách se na zvýšení odolnosti hlíny vůči vodě doporučovalo použít kravský trus nebo tvaroh. Zdá se vám to přitažené za vlasy? Nepálená hlína je sama o sobě živý organismus obsahující různé mikroorganismy. Pomáhají zlepšovat kvalitativní vlastnosti omítky tím, že na sebe cíleně vážou škodliviny nacházející se v ovzduší a při průmyslové výrobě se do omítek záměrně přidávají.

Svépomocí

Hliněná omítka je směsí jemného jílu (20%), písku (80%) a vody. Můžete si ji připravit svépomocí, ale je náročné dodržet přesný poměr jednotlivých částí a výsledek může ovlivnit i různá zrnitost písku. Před tímto experimentem je vhodné dát si hlínu z pozemku otestovat. Další možností je koupit hotovou omítku, rozdělat ji s vodou a můžete pracovat.

Omítka se nanáší ručně nebo strojově v jedné nebo dvou vrstvách v tloušťce cca 2 cm na připravený navlhčený podklad. Doporučuje se ho zdrsnit, natřít nátěrem z řídké hlíny nebo použít jako poklad jutu. Finální úpravu představuje jemná hliněná stěrka nanesená v tloušťce 0,3 – 0,5 cm. Hliněná omítka je vhodná na téměř na všechny druhy stavebních materiálů kromě sádrokartonu, betonu a kamene. V tomto případě se doporučuje na podklad připevnit kovovou mřížku a následně aplikovat omítku. Při práci se používají běžné nástroje – zednická lžíce, špachtle, hladítko, rydlo, houba, ale i vlastní ruce.

Přírodní barvy a originální struktury

Hlína se vyskytuje v přírodě v různých odstínech – bílá, šedá, žlutá, černá, hnědá, červená podle místa těžby. Pro dosažení jiných odstínů je možné omítku barvit přírodními pigmenty nebo použít kaseinového či vápennou barvu. Barevnost stěny omítnuté hliněnou omítkou ovlivňuje struktura stěny a osvětlení. Hliněná omítka při zpracování pomaleji schne, delší dobu je tvárná a to umožňuje vytvářet v ní zajímavé struktury, otisky nebo plastické reliéfy. Větší plastičnost a zlepšení kvalitativních vlastností dosáhnete také přimícháním slámy, konopí, různých bylin či květin. Zajímavý a originální výsledku dosáhnete kombinací různých barev omítek. Při správném přimíchání vlákniny je možné nanést až 10 cm silnou vrstvu omítky, což nabízí prostor pro vytvoření plastiky či postupné vyškrabávání motivy do barevně odlišných vrstev – technika sgrafito. Přirozené přírodní vzory získáte otištěním listů nebo květů do vlhké omítky.

foto01