Dejte šanci přírodním materiálům

Ačkoli lidstvo využívalo přírodní materiály pro stavební účely celá tisíciletí, v minulém století se od něho odklonilo. Zvyšující se ekologické povědomí však zatroubilo na jejich návrat.

Pravda je, že tento odklon nastal i díky některým relativně nepříznivým stavebním parametrům. Největší problém způsobila menší odolnost proti povětrnostním vlivům, především zvýšené vlhkosti, ale i znehodnocení škůdci či nízká odolnost proti požárům. Dodnes jsou to nejčastější příčiny nedůvěry k nim. Moderní technologie a výzkum však s sebou přinesly vylepšení řadu výše uvedených problémů. Určitě nejznámější přírodní stavebnina je dřevo. My jsme se zaměřili na materiály, které o něj v našich končinách svádějí těžký boj. S jakými nejčastějšími pochybnostmi se odborníci na ně setkávají a je tato nedůvěra oprávněná?

Nenosné zdivo

Nepálená hlína se dnes dá zpracovat a stabilizovat tak, že je srovnatelná s jinými materiály. Její hlavní přednosti jsou obvykle lokální dostupnost, vysoká schopnost akumulace tepla a vyrovnávání vzdušné vlhkosti vnitřního klimatu. Stěna z nabíjené hlíny má pevnost nosné konstrukce. Nepálené cihly lze zatím , na rozdíl od některých okolních zemí, využít pouze jako nenosné výplňové zdivo obvodových stěn nebo nenosné příčky. Ačkoli lidstvo využívalo přírodní materiály pro stavební účely celá tisíciletí, v minulém století odchýlení se od. Zvyšující se ekologické povědomí však zatroubili na jejich návrat. Narůstající popularitě se však těší hliněné omítky ve barevně rozmanité povrchové úpravě. V porovnání s klasickými směsmi netvrdíme chemickou cestou, ale schnutím. Slámu jako stavební materiál mnozí považují za zvláštní kuriozitu. Zajímavostí však je, že na americkém kontinentu v Nebrasce se nacházejí domy ze slámy, které mají za sebou přibližně již stoletou existenci. K jejím hlavním přednostem patří výborné tepelněizolační schopnosti a dostupnost. Použití balíků jako nosných je dost omezené, vhodné jsou pouze jako jednopodlažní samonosná konstrukce. Častěji se proto využívají jako izolační výplň do dřevostaveb, které mohou být i vícepodlažní. Své místo si však našly i při zateplování jako izolace vnějších stěn.

Přírodní izolace

Přírodní izolace mají v nabídce hned několik zajímavých zástupců. Rostliny konopí či len sloužily pro technické účely několik minulých tisíciletí, ovčí vlnu si dodnes ceníme pro její schopnost udržovat teplo a sběr starého papíru našel díky technologiím nové využití i ve stavebním priemyle v podobě vláknité celulózy. Dřevovláknité desky, které si netřeba zaměňovat se známějšími OSB deskami, také díky novým technologiím využívají vzácné vlastnosti dřevní hmoty. Korek, známý z podlah či tapet, se už dnes snaží upoutat i jako izolační materiál. Použití těchto izolací je široké. Formou kontaktní izolace zateplí podlahy, fasády či střechy domů i z konvenčních materiálů. Jako součást skladby stěn se uplatní u dřevostaveb.

SLÁMA

Sláma se dnes považuje v podstatě za odpad, a přitom se dá využít pro stavební účely i ve formě balíků. Sláma musí být jednoho druhu, zbavená zrn, dobře vysušená a vymlácení. Při výrobě balíku je důležité dostatečné slisování strojem i způsob ukládání slámy. Ideální je uložení stébel kolmo na stěnu. Při stavbě slaměného domu třeba ve zvýšené míře dbát na provedení všech stavebních detailů z důvodu větrotěsnosti, tak proti možnému průniku hlodavců.

Mýty a pravdy

Sláma snadno hoří. Samozřejmě že volně uložená sláma výborně hoří. No pokud je slisovaná pod tlakem do balíků, bez přístupu kyslíku, je hoření dost ztíženo. Pokud se tak již stane, při hoření se vytvoří zuhelnatělé vrstva, která brání postupu ohně. Může za to podíl silice v slámě, který je od 3 – 14%. Jako protipožární ochrana slouží při stavbě dostatečná tloušťka omítky. Slaměné domy splňují stejná požárně bezpečnostní a statické požadavky jako konvenční stavby.

Když se do slámy dostane voda, rozmnoží se plísně a začne zahnívat. Na vodu jsou balíky opravdu citlivé. Třeba na to myslet při jejich přepravě a během stavby. Pokud je však dům dobře zastřešený a dobře omítnutý, voda se přímo do balíků nemá jak dostat. Proto je třeba již při návrhu stavby počítat se správným sklonem terénu od domu či zvolit dostatečnou izolaci od základů. V oblastech s vyšším rizikem povodní je lepší upřednostnit raději konvenční stavební materiály.

Vodní páry kondenzují přímo ve zdi ze slámy a stavba se znehodnotí. Promyšlenou volbou skladby stěny lze nežádoucí kondenzaci předcházet. Stěna ze slaměných balíků omítnutá hliněnou omítkou je difúzně otevřená konstrukce, čili páry stěnou procházejí. No pokud se na exteriérovou stranu dávají paronepropustné vrstvy, jako například obklad z OSB desek, stejný postup třeba zvolit iv interiéru. Jinak by docházelo ke kondenzaci par v konstrukci.

Dům ze slámy bude přitahovat myši a hmyz. Sláma jako taková nemá dostatečnou nutriční hodnotu, aby byla potravinovým lákadlem pro hlodavce či hmyz a navíc musí být dobře vymlácení, bez obsahu zrn. Své udělá i poctivé omítnutí, které ji zaizoluje. Jak mechanickou ochranu lze při omítání použít hustou tkanou síť.

74a582b242e553171a9d0854146fa93f

Nepálená hlína

Výzkum i praktické výsledky ukazují, že v dnešních časech jde o nedoceněný materiál, jehož je navíc, v porovnání s ostatními, celosvětově dostatek. Výborně akumuluje teplo, čímž pomáhá udržovat vnitřní teplotu bez náhlých výkyvů. Dokáže také regulovat vlhkost vzduchu. Ideální kombinace s nepálené hlíny je dřevo, které hlína zároveň konzervuje. Jen pro zajímavost, na výrobu stabilizované nepálené cihly se spotřebuje až čtyřicetkrát méně energie ve srovnání s pálenou.

Mýty a pravdy

Nepálená hlína je málo pevná. Není to zcela tak. Pevnost v tlaku zcela postačuje na stavbu rodinných domů nebo menších občanských staveb. Pevnost hliněné směsi lze zvýšit optimální zrnitostí písku a štěrku, případně přidáním mikrovýstuže v podobě rostlinných vláken.

Když zaprší, začne se dům rozpadat. Nevýhodou nepálené hlíny je skutečně menší odolnost proti povětrnostním vlivům. Správným použitím materiálu a při zohlednění ochranných opatření na přímé působení vody se dá tento nedostatek eliminovat. Důležité jsou dobře odizolované základy, vyšší sokl z jiného materiálu a střecha s větším převisem. Exponovaná strana stavby by měla být chráněna vodoodpudivou omítkou či nátěrem, které zároveň nesmějí zhoršit paropropustnost povrchu. V oblastech s vysokým stupněm povodňové aktivity má navrhnout adekvátní konstrukční řešení nebo vybrat na stavbu jiný materiál.

Uvnitř stavby bude příliš vlhko. Není to pravda. Vlhkost je v běžných stavbách z nepálené hlíny vyvážená a pro člověka dokonce optimální. Hliněný povrch určité tloušťky přijímá i odevzdává vzdušnou vlhkost tak, že ji v interiéru udržuje rovnoměrnou, okolo 50%. Zvláště v zimním období, kdy vzdušná vlhkost vlivem topení klesá, je tato vlastnost vítaná.

Nepálená hlína je tvarově nestálý materiál, stěny se mohou smršťovat a trhat. Aby se tak nestalo, hlína pro stavební účely musí mít vhodné složení a poměr jednotlivých komponent. Jsou jimi jíl, prach, písek a štěrk. I proto je někdy na stavbu vhodná hlína přímo z pozemku, jindy ne. Nejméně vhodné jsou velmi sprašové a chudé hlíny. Hutnění v případě nabíjených stěn navíc zvětšuje objemovou hmotnost a pevnost, čímž materiál lépe vzdoruje vlivu vlhkosti. Mechanické vlastnosti hlíny se mohou vylepšovat i přidáním stabilizátorů, v tom případě se však ztratí možnost znovupoužití a recyklace.

Hlína je materiál pro chudé. Je to materiál vhodný pro všechny, neboť vytváří zdravější vnitřní prostředí. Je sice pravda, že v mnoha zemích je levnější a někdy možná jediný stavební lokální materiál. V našich podmínkách, kdy si lidé nestaví dům svépomocí, však už takovým levným materiálem není.

Hlína dobře izoluje. Hlína není zrovna nejlepší tepelný izolant. V současnosti určitě není vhodné stavět hliněné domy, které by nebyly zateplené. Nejvhodnější je tepelná izolace na přírodní bázi s dobrou paropropustností.

Do stěn z nepálené hlíny se snadno usídlí brouky nebo hlodavci. Neusídlia, neboť stavební hlína je hutná a povrch má být kvalitně udělaný. Živočichové obyčejně vnikají do domů hlavně přes špatně vyhotovené detaily v konstrukci, přes izolace, střechu a mezery vedle instalacích.

REZ40da57_IMGP4231

DŘEVOVLÁKNITÉ DESKY

Dřevovláknité desky jsou vyrobeny z jehličnatých dřevin bez přidávání jakýchkoliv lepidel, pojiv či retardérů hoření. Na převázání dřevních vláken se využívají dřevu vlastní látky. Jsou snadno recyklovatelné a kompostovatelné. Poprvé se objevily při zpracování smrkového dřeva v hustých kanadských lesích koncem 19. století. V našich podmínkách se vyrábějí více než půlstoletí, přesto jsou stále velkou neznámou. Naši otcové a dědové jejich znali a používali pod názvem Hobra. Znovuzrození dřevovláknitých desek nastalo v 90. letech minulého století, kdy se v Německu začal rozsáhlý vývoj ekologických a přírodních materiálů. Souviselo to s potřebou energetické úspornosti staveb.

Mýty a pravdy

Dřevovláknité desky jsou hořlavé podobně jako dřevo. Desky jsou zařazeny do třídy hořlavosti E, stejně jako jiné tepelněizolační materiály. Dřevní vlákna jsou slisované dohromady, čímž se zamezí přístup kyslíku a potlačí efekt hoření. Materiál má spíše náchylnost doutnat a uhelnatého. V případě stavebních konstrukcí jsou izolační plochy navíc obalené vrstvami z nehořlavých materiálů, jako jsou omítka nebo sádrovláknité desky. To zabraňuje přístupu ohně k deskám, ať už z interiéru, nebo exteriéru.

Napadá jejich dřevokazný hmyz. Zde je rozhodující vlhkost samotné dřevní hmoty. Z biologického hlediska je pro hmyz dřevo s vlhkostí pod 15% celkem nezajímavé. Při výrobě je vlhkost desek kolem 7 – 8%, během zabudovaného stavu v konstrukci v kritickém období nepřesáhne 12 – 13%. Jednoduše řečeno, pro hmyz jsou dřevovláknité desky příliš suché.

Desky budou přitahovat hlodavce. Není to pravda. Hlodavce při budování skrýší vyhledávají místa s pro ně lákavou aroma. Při výrobě těchto desek se dřevo vystavuje vysokým teplotám a tlakům, které zapříčiní rozklad aromatických látek. Ty se ve finálním produktu téměř vůbec nenacházejí. K dobré ochraně přispěje i vytvoření mechanických zábran.

Jako přírodní materiál podléhají hnilobě. Je to nepravděpodobné. Hniloba je jev, který vzniká při určitém množství vlhkosti a teploty. V standardně fungujících konstrukcích je shromažďování vlhkosti ve formě kapilární vody ve vláknech minimálně. Vodní pára díky vysoké paropropustnosti deskou rychle prochází a opouští ji.

Po čase se rozpadnou. Jednou z výhod dřevovláknitých desek je jejich vysoká hustota. Proto jsou tvarově stálé a jejich soudržnost je dlouhodobě zachována. Důkazem jsou realizace z posledních třiceti let.