Bydlení po japonsku

V jednoduchosti je krása – pokud víte, jak ji správně umístit. Japonci jsou v tom mistry.

Nůžky současné architektury se otevírají dvěma směry: jeden mantinel tvoří oslavován minimalismus, který někteří extremisté ho probrali i do životního stylu ve smyslu „500 a dost“ (což znamená, že jejich celkový hmotný majetek nepřesahuje 500 movitých věcí); druhý extrém reprezentuje opulentní ornamentálnost typická pro Blízký Východ a milovníky všeho blýskavého, třpytivého, vzorovaného.Bežní smrtelníci si domácnosti zařizují někde ve středním pásmu. Občas podléhají marnivosti a vyplňují si bydlení ozdůbkami, milými drobnostmi a nábytkem všelijakých tvarů, aby jednou za čas pohár přetekl a vybělí domácnost směrem k severské architektonické čistotě.

Proč Japonci milují vše minimální

Abychom pochopili střízlivost japonské estetiky (a jednou provždy ji odlišili od čínské či korejské hojnosti), je třeba porozumět Tokiu. Je to jedno z největších měst na světě, žije v něm více než 13 milionů lidí.Pokud vezmeme v úvahu Velké Tokio, čili metropoli s jejích předměstí a zastavěnými aglomeracemi, dostaneme se k číslu 35 milionů obyvatel. (Představte si toto množství v ranní zácpě nebo na sobotních nákupech.) V Japonsku – a Tokiu zvlášť – je nejbohatší člověk ten, který vlastní vzduch. Přednější, má prostor na vzduch. V lokalitě, kde odevšad proudí lidé, zvuky, barvy, pachy a světla je nicota tím nejcennějším artiklem. Japonci zkrátka potřebují prázdnotu, aby (konečně) slyšeli vlastní myšlenky. Dosáhnout stavu, kdy si mysl a prostor vyčistíte a zaměříte na jediný bod (v interiéru na ústřední prvek), je vrcholem harmonie. Hledání rovnováhy mezi  přílišnou zastavěnosti je uměním. Pro japonský minimalismus je navíc typický pozoruhodný cit pro nerovnoměrnost.Nejzajímavější dojem totiž nevzniká tehdy, když jsou všechny prvky rozmístěny v pravidelných odstupech, zda dokonalé rovnováze, jak to známe v evropských interiérech. Dramatičnost vyvolává nalezení zlatého řezu – bodu, ze kterého daný předmět nejvíce vynikne a inspiruje.

Evropský pokus o kontrapunkt

V hudebním slovníku je kontrapunkt druh hudby, v níž mají všechny hlasy melodickou i rytmickou samostatnost. Výsledkem však není kakofonie jako na křižovatce v Karáčí, ale zvláštní souznění. O minimalistický kontrapunkt inspirovaný japonskou architekturou se pokusil britský designér John Pawson. Navrhl dům pro tokijské rodinu, která hledala únik – klidnou oázu na ostrově Okinawa. Minimalismus má vždy záchytný bod, který upoutá pozornost. S laserovou přesností upozorní diváka na to, co je důležité – a v zaplněném interiéru by jinak bylo přehlíženy. Bydlení je přitom prosté – nekomplikované tvary, žádné konstrukčně náročné spirály . Nuže, zde opravdu platí, že v jednoduchosti je krása.

5271042-orient9